Sanace sklepních prostor

Sanace zděných sklepů v činžovních a rodinných domech

Historická centra evropských měst jsou zpravidla tvořená zděnými domy z cihelného, či smíšeného zdiva. Tyto domy bývají podsklepené, mají jedno či více zděných podzemních podlaží. V minulosti byly tyto sklepní prostory využívány pro skladování uhlí, popř. brambor. Ačkoliv byly tyto sklepy v naprosté většině případů více či méně vlhké, vhledem k charakteru užívání to nijak nevadilo.

Jasným trendem posledních let je snaha přeměnit tyto prostory například na kanceláře, posilovny či prodejny, pro které je vlhkost původních prostor nevyhovující. S podobným problém se také setkávají majitelé rodinných domů, u kterých postupně selhává hydroizolace. Využití sklepů je potom kvůli vlhkosti velmi omezené, zdi často plesnivějí, prostředí je hygienicky závadné.

Podmínkou lepšího využití sklepů je jejich důkladné odvlhčení. Účinek izolace musí být dlouhodobý a spolehlivý. Sanované prostory jsou zpravidla umístěné tak, že je nelze obnažit zvenčí a odizolovat na vnějším líci zdi, ať už proto, že sousedí s jinými objekty, nebo protože nelze udělat zábor chodníku či ulice, které jsou často protkané podzemními sítěmi. Sanaci je proto zpravidla nutné provést zevnitř objektu. Způsobů, kterým se tyto sanace provádí, je mnoho. Funkčnost některých je problematická, jiné jsou dlouhodobě vyloženě nevyhovující.

Mezi dlouhodobě neúčinná opatření patří ochrana pomocí sanačních omítek. Sanační omítky jsou vysoce porézní a mají schopnost odvětrávat vlhkost přicházející ze zdi tak, že omítky jsou zdánlivě zcela suché. Prostory se proto dají využívat.

Tyto omítky mají ale dvě zásadní omezení. Tím, že odvětrávají vlhkost do prostoru, zvyšují relativní vlhkost v místnosti. Pokud se v ní pravidelně nevětrá, vzduch se postupně nasytí vlhkostí a následně se zvyšuje riziko plísní a hniloby. Odvětrávaná vlhkost v omítce také zanechává sůl, která postupně ucpává transportní cesty pro vodu a omítka postupně ztrácí svou funkčnost. Doba, za kterou se transportní cesty ucpou, se může lišit dle kvality použité omítky a množství vody, nicméně jde o nevyhnutelný jev.

Daleko spolehlivější se dlouhodobě ukazuje ošetření pomocí nepropustných omítek v kombinaci s ochranou proti vzlínající vlhkosti. Společnosti Nekap s.r.o. a společnost Betosan s.r.o. vyvinuly již před dvaceti roky speciální omítku Waterfix XP TH, která je již v malých tloušťkách zcela vodotěsná. Tato omítka má potlačenou smrštivost, vysokou pevnost, je mrazuvzdorná, hlavně ale obsahuje přísadu Xypex Admix C-1000, která ji propůjčuje výjimečné vlastnosti z hlediska vodotěsnosti. Na stěnu se standardně nanáší v 2 – 3 centimetrové tloušťce, která je dostatečná i na zadržení mírné tlakové vody. Omítka se nanáší na očištěnou zeď s proškrábnutými spárami. V případě, že lze očekávat přítomnost tlakové vody, je třeba vrstvu omítky přikotvit k podkladu pomocí svařované sítě Armobet.

Pro zastavení vlhkosti vzlínající zdmi nad úroveň terénu je třeba v kombinaci s omítkou Waterfix XP TH použít anglický materiál Freezteq. Jedná se o alternativu ke klasickému „podřezávání“ objektu vytvořením chemické clony. Tato beztlaká injektáž je v porovnání s jinými metodami stejně účinná, její provedení je jednodušší a časově úspornější.

Jedná se o čirou tekutinu, balenou v podlouhlých pytlíčcích. Ty se nechají před aplikací zmrznout a poté se ve formě rampouchu vkládají do předvrtaných otvorů ve zdi. Hmota se aplikuje pouze z jedné strany zdi, a tudíž není nutné rušit provoz v objektu, nebo naopak porušovat fasádu objektu.Aplikace tohoto materiálu má oproti podřezávání, ale i oproti klasickým injektážím, mnoho výhod. Důležitá je zejména malá náročnost na mechanizaci, pro aplikaci je potřeba pouze vrtačka a mrazák, i možnost provádět práce postupně, po etapách. Díry se do zdi vrtají vodorovně, do spáry, což je výrazně snazší a také pro zeď staticky méně náročné.